V současné době se blížíme k zásadnímu kroku v realizaci našeho záměru vybudovat silnou a soběstačnou soustavu výroby elektřiny v nových jaderných zdrojích – předložení závazných nabídek dvěma giganty jaderného průmyslu – francouzskou EDF a korejskou KHNP. Vše je v rukou jak nabízejících, tak poté investora a státu. Jakkoliv předjímat výsledek je nemožné (a je to správně – opravdu rozhodnout musí kompetentní orgány), přesto panuje velmi živá diskuze o tom, co výstavba nových zdrojů přinese nejen pro energetiku. Jde totiž o mimořádně velkou investici, která sebou nese obrovské množství vyvolaných aktivit a příležitostí. V první řadě jde nové pracovní příležitosti pro vysoce kvalifikované profese při výstavbě a provozu. Ale nejen pro ně – tito lidé přivádějí do regionu své rodiny s poptávkou po zaměstnání, školách a službách a samozřejmě po kvalitní infrastruktuře pro kvalitní život.
JM: Zde trochu odbočím. Oblast východně od Třebíče dobře znám z našich studentských čundrů v šedesátých letech minulého století. Opravdu to byl Bohem zapomenutý kraj. Jen pro ilustraci – v údolí Jihlavy a okolí byl v roce 1969 natočen postapokalyptický film „Konec srpna v hotelu Ozón“ (ten tam v kaňonu u řeky nyní zatopeném nádrží Mohelno skutečně existoval) o pouti skupiny mladých dívek krajinou zničenou jadernou válkou. A dnes je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících regionů v Česku. Pokračovat v takovém rozvoji je výzva i závazek, a to nejen pro stát a region, ale i pro dodavatele, který svoji špičkovou technologii do regionu přinese.

JM, VV, JS: Je jasné, že v rámci lokalizace našich dodavatelů jste připraveni na to, co investor a stát očekává – tedy asi 60% zapojení. To je něco, co bude důležité v rámci posuzování zejména na úrovni státu. Chápeme, že tento údaj nebo podrobnosti nyní nesdělíte, ale určitě bude zajímavé, když nám řeknete něco o využití tohoto potenciálu lokálních dodavatelů v jiných projektech, které EDF v Evropě realizuje či chystá.
RZ: Číslo, které jste zmínil je určitě reálné, což jsme si ověřili při realizaci projektu Hinkley Point C. Nicméně v ČR je určitě lepší výchozí situace, než byla v Británii, podstatná část českého průmyslu se průběžně podílela na řadě jaderných zakázek, včetně účasti při výstavbě nových jaderných bloků ve slovenských Mochovcích. Ve Velké Británii EDF investovala do rozvoje dodavatelského řetězce nemalé prostředky a v ČR tomu také jdeme aktivně naproti.
Dlouhodobě pořádáme řadu aktivit, jako jsou dodavatelské akademie, které mají za cíl seznámit potenciální uchazeče s technologií EPR a s kvalifikačními požadavky, v různém stádiu předkvalifikace máme 90 firem, rozeslali jsme velké množství poptávek, pravidelně se s českými společnostmi setkáváme. Aktuální akce, která je teď před námi, je Dodavatelský den EDF, který pořádáme 4. a 5. června v Paříži pro evropské dodavatele, se kterými počítáme do projektů EPR nejen v České republice, ale i do ostatních projektů, o kterých se v poslední době intenzivně hovoří.
Pro ilustraci, jenom samotná Francie plánuje ve střednědobém horizontu postavit až 14 jaderných bloků, na šesti z nich se již intenzivně pracuje. Nicméně pokud se podíváme do Evropy jako celku, odhadujeme výstavbu až 30, možná 50 bloků v dlouhodobém horizontu (Slovensko, Polsko, Nizozemí, Slovinsko, Švédsko, Finsko) a to je obrovská příležitost pro zapojení českých firem v technologii EPR.
Pokud to shrnu, české firmy mají příležitost se kvalifikovat a zapojit se do všech budoucích projektů EDF. Vizí EDF je vybudovat silný evropský dodavatelský řetězec s výraznou účastí českých firem
JM, VV, JS: Ze zkušeností z boomu výstavby jaderných elektráren koncem minulého století víme, že byla obrovská poptávka po kvalifikovaných pracovnících v široké paletě profesí, které výstavba a provoz vyžadovala. Nyní se zdá, že vše tehdy probíhalo hladce. Přesto panují nejen u nás, ale i ve všech evropských zemích připravujících rozvoj jádra obavy, zda se vše s tím spojené podaří zajistit.
RZ: To je velmi aktuální téma a je to jedna z největších výzev. V elektrárně bude na výstavbě jednoho bloku v píku pracovat přibližně 5 000 pracovníků, pokud budeme hovořit o dvou blocích, toto číslo bude ještě vyšší. Ve Francii bylo na základě zpracované studie odhadnuto, že budou potřebovat přilákat do odvětví 10 000 lidí ročně po dobu 10 let. Tedy nejen pro výstavbu, ale také pro zajištění bezpečného provozu stávající flotily 56 jaderných bloků.
Francie dlouhodobě investuje do podpory vzdělávání. Jedním z nástrojů je např. International Institute of Nuclear Energy (I2EN), což je specializovaná instituce na koordinaci potřeb průmyslu a vzdělávacích organizací. I2EN je také jedním z klíčových subjektů zapojených do Česko-francouzské jaderné akademie, kterou v ČR společně založila EDF a Francouzské velvyslanectví v ČR v loňském roce, a to právě s cílem rozvíjet vzdělávací aktivity, a podpořit tak zajištění dostatku kvalifikované pracovní síly i pro český jaderný program.
Nicméně poslání Akademie je širší, jde i o podporu výzkumu a jedním z prvních hmatatelných výsledků je podpis odhody o spolupráci mezi TAČR a francouzskou Národní výzkumnou agenturou ANR. Kde se už vypisují konkrétní programy (viz https://www.linkedin.com/feed/update/urn:li:activity:7196970741211217921/), máme podepsanou dohodu o spolupráci se ZČU a připravujeme další.

JM, VV, JS: Výstavba jaderné elektrárny je díky své velikosti vždy obrovským zásahem do daného regionu, jeho života i ekonomické výkonnosti. Je to obrovská výzva pro lokální veřejnou správu a politické reprezentace. Je samozřejmé a naprosto jisté, že dodavatel jaderné elektrárny musí s regionem spolupracovat, a to nejen na projektech a akcích souvisejících s elektrárnou, ale i při rozvoji infrastruktury, bytové výstavby, občanské vybavenosti (využití volného času, sport, kultura…), a také při budování silného a respektovaného jména EDF v regionu. Naše zkušenost – v našich regionech jaderných elektráren – vykazuje velmi pozitivní mínění a vnímání firmy i jaderné energetiky. Předpokládáme, že s tím má EDF obrovské zkušenosti z výstavby a provozování svých šedesáti domácích reaktorů, ale i z lokality výstavby nových bloků EPR v Hinkley Point. Používáte pro nastavení podpory regionu nějaké empirické metody (cílené rozhovory, dotazníková šetření) nebo jiné metody sociologických průzkumů a samozřejmě i zpětnou vazbu?
RZ: EDF iniciovala vznik studie, která by zmapovala právě tyto příležitosti, kde se můžou regiony rozvíjet, konkrétně jsme se zaměřili na region kolem Dukovan. Studii zpracovalo Centrum ekonomických a tržních analýz a podařilo se jim identifikovat řadu konkrétních oblastí, kde může Třebíčsko z té investice těžit a zvýšit životní úroveň v regionu. Nejde jen o vybudování navazující infrastruktury, ale třeba i zlepšení dostupnosti zdravotní péče. Součástí studie bylo i dotazníkové šetření mezi podnikateli v regionu. Vedle toho bylo cílem zmapovat i rizika, protože je třeba o nich mluvit co nejdříve a připravit se na ně. Proto také EDF pravidelně jezdí na Třebíčsko a diskutuje s místními politiky a podnikateli o tom, co je trápí a jaká mají očekávání.
Kvalitní soužití regionu s provozem jaderné elektrárny je něco, co díky flotile EDF ve Francii už v podstatě přešlo do DNA firmy, je to pro EDF priorita. Nedávno byla v Česku delegace z regionu Auvergne-Rhone-Alpes a s politiky na Třebíčsku sdíleli své zkušenosti. Občanská vybavenost obcí z tohoto regionu, kde EDF provozuje 14 bloků, je na opravdu vysoké úrovni.
EDF toto pečlivě sleduje i v rámci probíhající výstavby v Hinkley Point C a pravidelně vydává reporty o sociálních a ekonomických benefitech. V tom posledním se ukazuje, jak se v jihovýchodní Anglii díky projektu HPC oživila ekonomická činnost, desetkrát rychleji než jinde tam vznikají nové středně velké firmy, stěhují se tam mladí lidé i s rodinami. Přichází tam lidé ze všech koutů Británie, zajímavé je, že třetina z těch tisíců lidí, kteří se v HPC vyškolí, pochází z nejchudších oblastí země, v HPC získají novou kvalifikaci a šanci na lepší kariéru a vyšší plat. To se pak promítá do místní ekonomiky vyššími útratami atd. Celkově v HPC spočítali, že z každé investované libry dostává region 2,5 libry zpět.

JM, VV, JS: Francie je evropskou zemí, jsme členy Evropské unie a také členy evropské Jaderné aliance. Postavení Francie jako evropské velmoci je českou veřejností vnímáno pozitivně a Češi považují Francouze za přátele. Spoléháte na to jako na prvek, který bude brán v potaz při výběru dodavatele – přičemž je jasné, že nejde o žádné kvalifikační kritérium.
RZ: Že jsou si naše dva národy blízké je jakási přirozená výhoda, která ale opravdu do nabídky pro ČEZ překlopit nejde. Co je ale významné, je třeba to, jak moc si jsou podobní ČEZ a EDF – velké evropské firmy provozující jaderné bloky a řešící přechod na nízkouhlíkovou energetiku. Myslím, že to pochopení pro potřeby ČEZ se do nabídky EDF velmi dobře promítlo.
Pak je tu také geografická blízkost, která je nespornou výhodou například v oblasti servisu elektrárny nebo při dodávkách jaderného paliva.
A velmi podstatné je i to, že sdílíme stejné regulatorní prostředí, normy a standardy, což je zase klíčové z hlediska výrazně jednodušší kvalifikace českých firem a věříme, že to je i velká přednost z hlediska budoucího licencování technologie EPR v České republice. Je přirozené očekávat, že projekt, který je vytvořen v jedné z členských zemí Evropské unie, na základě společného regulatorního prostředí, který již prošel třemi licenčními procesy u třech evropských jaderných regulátorů a dokázal tak svoji „licencovatelnost“ (pokud to mohu takto nazvat), má logicky lepší výchozí pozici i pro licenční proces v České republice.

JM, VV, JS: Rozhodnutí stavět čtyři velké bloky znamená, že půjde o naprosto největší investici v dějinách našeho státu. Každá taková investice (a zejména infrastrukturní – což elektrárna v podstatě je) s sebou přináší obrovské sekundární efekty. Nejde jen o rozmach vyspělé průmyslové výroby, ale i o rozvoj v řadě výzkumných a vývojových činností, ve školství atd. To je spojeno s růstem HDP a v důsledku i růstem životní úrovně celého státu. Umíte tyto efekty identifikovat a vyhodnotit?
RZ: Dopady na národní hospodářství ovlivní zejména počet nových jaderných bloků, které se budou stavět. Relativní ekonomické a sociální efekty budou vznikat z každé investované koruny. Jejich struktura se odvíjí také od několika dalších klíčových faktorů, a to zejména:
- míry zapojení tuzemských firem do projektu (lokalizace),
- navazujících příležitostí českých firem dodávat na jaderné projekty v zahraničí (export),
- míry využití domácích lidských zdrojů (vzdělávání a rekvalifikace),
- nastavení projektu tak, aby přispěl k vytvoření trvalých hodnot v místě realizace (region).
Výše zmíněná studie dospěla k jednoznačnému závěru, že výstavba nových jaderných bloků bude mít pro příslušný region i celou českou ekonomiku mnohonásobně vyšší ekonomický přínos než samotná investice.
A to zejména pokud české firmy získají výrazný podíl z celkové hodnoty zakázky, přičemž české průmyslové asociace požadují úroveň zapojení českých firem na 65 procentech. Na samotnou výstavbu nových bloků je totiž navázaná řada dalších ekonomických činností generujících dodatečné benefity a příležitosti, jež jsou vyjádřitelné zejména prostřednictvím tzv. multiplikačních efektů.
Celkový multiplikátor v tomto případě dosahuje hodnoty 3,27. To znamená, že každá investovaná 1 Kč do výstavby nového jaderného zdroje znamená celkový přínos pro českou ekonomiku ve výši 3,27 Kč, a to kombinací přímého, nepřímého a indukovaného efektu.
. . . . .
Ing. Roman ZDEBOR absolvoval Západočeskou univerzitu v Plzni, obor konstrukce jaderných zařízení. Poté nastoupil do společnosti ŠKODA JS a.s., kde pracoval na různých pozicích. Nejprve jako marketingový specialista, později jako vedoucí oddělení marketingu a několik let také jako samostatný prodejce. V roce 2003 byl jmenován do funkce ředitele úseku Management jakosti, kterou vykonával celkem čtrnáct let.
V letech 2005-2006 participoval na přípravě nabídky na dostavbu dvou bloků v bulharském Belene v týmu konsorcia „ŠKODA Alliance“, v září 2009 byl pak jmenován na pozici „Project Bid Manager“ zodpovědný za přípravu nabídky na dostavbu dvou bloků v Temelíně v České republice. Po zrušení tendru se vrátil zpět na pozici manažera kvality. Na základě zkušeností z procesu přípravy nabídky inicioval implementaci systému řízení konfigurace na projektech ve ŠKODA JS.
V letech 2017-2019 působil jako ředitel odboru nových jaderných zdrojů. Po odchodu ze společnosti pracoval jako nezávislý poradce pro uzbecký Uzatom. Od roku 2021 pracoval na pozici Construction Readines Director ve společnosti RAOS ve Finsku na projektu Hanhikivi, který připravovala finská společnosti Fennovoima. Ještě před ukončením projektu ze strany Fennovoima odešel zpět do Čech jako ředitel pobočky francouzské společnosti EDF, kde působí dodnes.